O filmu

JEDNU SOBOTU, slovo „scénáristy“

Scénář k filmu Jednu sobotu vznikl někdy v roce 1993 asi během tří dnů. Nejsem v této oblasti nikterak vzdělán a scénář nebyl nikdy zamýšlen jako vysloveně filmový materiál. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké je oživovat si na papíře postavy, vsazovat je do různých prostředí (v tomto případě olomouckých zákoutí, která jako rodilý Olomoučák velmi dobře znám) a pozorovat jejich utvářející se vzájemné vztahy. Taky jsem si chtěl ve scénáři vyzkoušet práci s atmosférou filmu a její vědomé budování. Letmou inspirací se mi stala vynikající stejnojmenná povídka anglického prozaika Dylana Thomase. Můj text neměl žádné další ambice, než které jsem zde právě popsal, na zfilmování, ani amatérské, jsem nikdy nepomýšlel. A velice brzy jsem na existenci scénář zapomněl.

O pár let později jsem se seznámil s Petrem Sojkou, který se ucházel o studium na FAMU, obor filmová režie. Když se mě ptal, zda bych pro něj neměl námět, hned jsem mu doporučil Thomasovu povídku Jednu sobotu. Povídka je to ovšem velmi obtížná a na opravdový studentský filmový debut by to bylo velké sousto. Petr dal tehdy přednost vlastnímu námětu a scénáři, který také realizoval. Půl roku po jeho bohužel neúspěšných přijímacích zkouškách jsem při důkladném úklidu ve svých materiálech, které se mi doma za několik let nastřádaly, s úžasem zjistil, že jsem volně na Thomasův motiv už scénář napsal a vybavily se mi hned všechny ty zážitky, které jsem u psaní textu prožíval. Zavolal jsem Petrovi a ten scénář během tří dnů v horkých zářijových dnech se svými kamarády natočil. Pro mě má jeho film cenu hlavně v tom, že své postavy vidím najednou obživlé na plátně a že se Petrovi přece jen, jakkoli to byl úkol velmi náročný, podařilo kus atmosféry z papíru přenést do filmových obrazů. Přeji jeho filmu hodně zdaru u přijímacích zkoušek a vám, pokud ho uvidíte, aby se vám líbil.

David Hrbek